Lepší než nákup zlata? Těžaři jsou lákavou investicí

Kvůli koronaviru provedly vlády a centrální banky v mnoha zemích řadu opatření, která měla pomoci jak hospodářství, tak finančním trhům. Podpora centrálních bank je enormní a jejich cíl jasný – zabránit kolapsu finančních trhů. Jelikož je hlavní světovou rezervní měnou americký dolar, podívejme se, jakou podporu provádí právě americká centrální banka.

Základní
úroková sazba byla v USA snížena na úroveň nula a na této úrovni zůstane dle
analytiků minimálně po dobu dalších tří let. FED také přistoupil ke
kvantitativnímu uvolňování – na finančních trzích kupuje za nově vytištěné
peníze různá aktiva. V minulosti to byly především americké státní dluhopisy,
ale nyní kupuje i dluhopisy firemní, aby společnostem částečně pomohl. Není se
čemu divit, protože za posledních šest měsíců v USA zbankrotovalo více firem
než při technologické bublině začátkem milénia a počet bankrotů se začíná
vyrovnávat číslům, jakých jsme byli svědky při finanční krizi.

Masivní tisk peněz

Rotačky
FEDu jedou na plné obrátky a za rok 2020 vytiskla centrální banka přibližně 75
procent objemu dolarů jako za celou svou předchozí existenci, tedy od roku 1913
až do roku 2019! A opět se není čemu divit, protože kdyby firmy bankrotovaly
dál ve velkém, současná krátkodobá vysoká nezaměstnanost by se stala
permanentní. Kdo by zaměstnal současné nezaměstnané, kdyby firmy padaly jako
mouchy?

Peníze
v ekonomice také pomaleji obíhají. Každý dolar se v ekonomice za určité časové
období „otočí“ méněkrát než před krizí. Člověk nemusí být „vědátor“, aby mu
bylo jasné, že ekonomika zpomalila. Ale je to další střípek do mozaiky současné
situace. A přidejme další.

Vedle
centrální banky se činila i americká vláda, která svými podpůrnými opatřeními
zvýšila deficit rozpočtu na úroveň, která byla naposledy za druhé světové
války. Proto také americký dluh dosahuje nového maxima, a to přes 25 bilionů
amerických dolarů.

Těžaři profitují z těžkých časů

Nulové
úrokové sazby, enormní tisknutí peněz, bankroty firem, klesající rychlost oběhu
peněz, vysoký státní dluh, to jsou všechno střípky jedné mozaiky, která nám
říká, že v tomto „ekonomickém mixu“ se velmi dobře vede zlatu jakožto
dlouhodobému uchovateli hodnoty. Osobně nejsem zastáncem nákupu zlata ať už
fyzického, nebo investičního. Nicméně vhodnou alternativou jsou firmy, které
zlato těží a které z růstu jeho ceny nejvíce profitují. Existují vítězové v rámci
každé krize a v současné době jedním z vítězů (vedle například technologických
firem) mohou být právě těžaři zlata. A jsou i další důvody, které hrají ve
prospěch tohoto sektoru.

Jedním
je poměr tržní ceny těžařů k samotné ceně zlata. Tento poměr je na velmi nízké
úrovni vzhledem k tomu, jak masivně se tisknou nové peníze. Současný poměr je
0,16, a když byla technologická bublina nebo finanční krize, tak tento poměr
byl 0,40. Takže z historického pohledu posledních dvou krizí mají těžaři zlata
prostor pro růst.

Obrázek č. 1 poměr těžařů ke spotové ceně zlata

Dalším
důvodem je skutečnost, že těžaři jsou podhodnoceným sektorem. Například poměr
tržní ceny k provoznímu zisku je o 15 procent níže než stejný poměr u akciového
indexu S&P 500. A to mluvíme o sektoru, který by se naopak měl za
současných podmínek obchodovat s prémií a ne s diskontem vůči trhu jako celku.
Navíc těžaři si prošli ozdravným procesem, kdy v letech 2011 až 2016 snižovali
své zadlužení, čímž se dostali z pohledu dluhu do daleko lepšího postavení než
akciový index S&P 500. Těžaři tím zlepšili své hospodářské ukazatele, a to
především na úrovni free cash flow, provozní marže a zisku. Jsou tedy
připraveni z pohledu účetních výkazů na horší časy a paradoxem je, že v horších
časech prosperují, protože tehdy obecně cena zlata roste.

A
posledním střípkem, respektive třešničkou na dortu, je skutečnost, že tržní
kapitalizace celého sektoru je titěrná – 260 miliard amerických dolarů, což je
přibližně 1 procento celkového amerického vládního dluhu, přesněji vydaných
amerických vládních dluhopisů. A co se může stát s cenou těžařů zlata, když
část investorů (klidně i pouze 1 procento investorů) přesune své finance z
amerických dluhopisů do tohoto sektoru?

Michal Valentík, člen investičního výboru společnosti Broker Trust